Situace kolem Libeňského mostu v Praze je již delší dobu předmětem diskuzí a kontroverzí. Místo podrobného popisu situace, což jistě okomentují ostatní politici, se zaměřím na obecnější problém, který tato situace ilustruje: vedení hlavního města totiž působí často jen jako alibisté a diletanti, kteří právě teď u Libeňského mostu nejvíce opakují: „To já ne, to on.“ Příkladem nezájmu ze strany hlavního města o městské části je můj nedávný dopis, který jsem poslal náměstkovi primátora Petru Hlaváčkovi.
V něm jsem se dotazoval, proč po vyřešení kauzy Nové Palmovky, kde se majetek převedl na město s cílem zde vytvořit pobočku Evropské vesmírné agentury, budova chátrá a stává se útočištěm pro lidi bez domova a terčem vandalismu a mizí vše, co má ještě hodnotu. Celý dopis je dostupný na webu www.patriotiproprahu8.cz, kde jsem rovněž poukázal na neúměrně dlouhé úřední procesy změn územního plánu a další zpoždění Metropolitního plánu.
Město se sice chlubí grandiózními projekty na papíře, jako jsou nové budovy ve stylu Abu Dhabi na Hlavním nádraží, lanovkou nebo plánovanou budovou filharmonie, avšak skutečný rozvoj města se potýká s mnoha problémy. Nedůstojná šaráda kolem výstavby metra D je jen dalším příkladem amatérského přístupu vedení města. Zatímco architektonické vize mohou být lákavé, je nezbytné, aby se pozornost obrátila k řešení aktuálních problémů, jako je údržba stávající infrastruktury. Na závěr milí sousedé otázka pro vás: co myslíte, odpověděl za dva měsíce někdo na můj dopis?