Před komunálními volbami v roce 2018 jsme byli svědky zviditelňování některých politických uskupení na Libeňském mostě. Tu se tam tancovalo a naháněly se body do voleb, tu zase zavíralo pro průjezdy tramvají a osobních aut, pak zase otevíralo. 19. ledna 2018 se uzavřel pro veškerou dopravu, jelikož byl dle tehdejšího posudku dlouhodobě ve špatném technickém stavu.
Za tři měsíce se opět otevřel, že to jako není tak strašné, jak se strašila veřejnost v lednu. Pozor, jedeme další bomby. Přichází jeden politik s nápadem, že by na mostě udělal byty, takový obytný most. No po volbách přichází na světlo světa nové a nové posudky, a tak se nám během dvou let most díky zázračné samoléčbě podařilo znaleckými posudky, podrobnými diagnostikami i statickými a dynamickými zatěžovacími zkouškami zachránit a prokázat, že most je najednou v dobré technické kondici. A to ani nebyla potřeba návštěva papeže. Most je tedy v pohodě, a tak v únoru letošního roku došlo k uzavření nabídek k zakázce na rekonstrukci Libeňského mostu a přestavbu jeho okolních částí.
Maximální cena byla stanovena na 2,85 miliardy korun. Oprava mostu by měla být zahájena v příštím roce a skončit má do pěti let od zahájení stavby. Hlavní město zvolilo metodu projekt Design and build, kdy jedna firma dodá projekt a zároveň práce provede. Bohužel, otvírají se tak významně dveře k neřízeným tokům peněz. Další slabinou je skutečnost, že pokud se to zadalo jako jeden celek, tak takhle velká investice se bude nejspíše stále odkládat. Ceny rostou a na takové zakázky nebudou ani peníze a ani polická vůle. Rozdělit projekt do menších částí a několika na sebe navazujících, ale samostatných etap, by bylo mnohem moudřejší.