V posledních dnech sleduji debatu kolem plánované světelné závory v Trojské ulici. A čím déle ji sleduji, tím víc si říkám jediné: svět se opravdu zbláznil.
Ne proto, že by někdo chtěl řešit dopravu u školy. To je správně. Bezpečnost dětí má být absolutní priorita.
Ale způsob, jakým se o tom (ne)vede diskuse, je zarážející.
Já osobně říkám jasně: **světelná závora mi připadá jako nesmyslné řešení. Nejen že může dopravu komplikovat, ale hlavně – vůbec neřeší podstatu problému.
Proč se například vůbec nemluví o semaforu přímo u školy?
Proč místo konkrétních opatření přichází experimenty, které mohou situaci ještě zhoršit? To jsou otázky, které by měly zaznívat.
Místo věcné debaty ale přichází nálepky.
Za svůj názor jsem byl ze strany zastupitelky hlavního města Jany Komrskové označen za „bílého privilegovaného muže“. To už je diagnóza. A tím to neskončilo.
Média jako Deník N mě zase vykreslují tak, jako by mi byly životy dětí lhostejné. A teď se ptám: Tohle vám připadá normální?
Když nesouhlasíte s navrhovaným řešením, nedostanete argumenty.
Dostanete nálepku. Ten tlak je masivní. A upřímně – je z něj cítit i předvolební nervozita Pirátů a Prahy Sobě..
Ale já říkám jasně: necuknu a věřím, že necuknou kolegyně a kolegové, kteří hlasují proti závoře na magistrátu.
Je to o tom, jestli budeme řešit reálné problémy, nebo jen vytvářet mediální obrazy a tlachat nesmysly. Já chci funkční řešení.
Chci, aby se konečně začalo mluvit o tom, co dává smysl – o semaforu u školy.
A hlavně chci, aby se vrátila normální diskuse, kde rozhodují argumenty, ne nálepky.
V posledních dnech sleduji debatu kolem plánované světelné závory v Trojské ulici. A čím déle ji sleduji, tím víc si říkám jediné: svět se opravdu zbláznil.
Ne proto, že by někdo chtěl řešit dopravu u školy. To je správně. Bezpečnost dětí má být absolutní priorita.
Ale způsob, jakým se o tom (ne)vede diskuse, je zarážející.
Já osobně říkám jasně: **světelná závora mi připadá jako nesmyslné řešení. Nejen že může dopravu komplikovat, ale hlavně – vůbec neřeší podstatu problému.
Proč se například vůbec nemluví o semaforu přímo u školy?
Proč místo konkrétních opatření přichází experimenty, které mohou situaci ještě zhoršit? To jsou otázky, které by měly zaznívat.
Místo věcné debaty ale přichází nálepky.
Za svůj názor jsem byl ze strany zastupitelky hlavního města Jany Komrskové označen za „bílého privilegovaného muže“. To už je diagnóza. A tím to neskončilo.
Média jako Deník N mě zase vykreslují tak, jako by mi byly životy dětí lhostejné. A teď se ptám: Tohle vám připadá normální?
Když nesouhlasíte s navrhovaným řešením, nedostanete argumenty.
Dostanete nálepku. Ten tlak je masivní. A upřímně – je z něj cítit i předvolební nervozita Pirátů a Prahy Sobě..
Ale já říkám jasně: necuknu a věřím, že necuknou kolegyně a kolegové, kteří hlasují proti závoře na magistrátu.
Je to o tom, jestli budeme řešit reálné problémy, nebo jen vytvářet mediální obrazy a tlachat nesmysly. Já chci funkční řešení.
Chci, aby se konečně začalo mluvit o tom, co dává smysl – o semaforu u školy.
A hlavně chci, aby se vrátila normální diskuse, kde rozhodují argumenty, ne nálepky.